Vyznání
Můj milý mobilní telefone Nokia 3310! Vyrobili tě ve Finsku a představili v březnu 1999. Zvykla jsem si na tebe, stačilo udělat klik klik klik a psala jsem zprávu rodičům, dětem, partnerovi. Jak snadné. Na dvě kliknutí jsem volávala rychlou volbou, vskutku rychlé! Pětkrát jsem popaměti klikla v kině, v divadle a na poradě, abys zvoněním nerušil. Žádný PIN. Delším stiskem „hlavičky“ jsem tě úplně uspala a stejným způsobem opět probudila. Klávesy jsem aktivovala na dvě kliknutí. Neměla jsem k tobě ani návod, nepotřebovala jsem ho. Všechno s tebou bylo tak jednoduché, příjemné, od začátku mi vyhovovala bezproblémová komunikace. Když jsem se od tebe načas vzdálila, stačilo se jen letmo mrknout na displej a viděla jsem, zda mi někdo volal nebo poslal sms. Přiznávám, že jsem s tebou nezacházela právě v rukavičkách. Bez pouzdra jsi ležel v kapse i v kabelce, v batohu jsi trávil nekonečné hodiny za každého počasí, přežil jsi čtyřicítková vedra i desetistupňový mráz. Mnohokrát jsi spadl na zem, na koberec, na písek i na skálu. I to jsi přestál. Jednou jsem tě dokonce ztratila, našla tě nějaká starší dáma a musela počkat na vnuka, aby mé volání z jiného přístroje přijal. Vrátili mi tě za láhev dobrého moku. Nikdy jsem tě nechtěla vyměnit za mladší model. Když tě ale spatřily školou povinné děti, ptaly se, proč s sebou nosím ovladač na televizi… S tvými bratříčky jsem se dokonce setkala v muzeu na výstavě o firmě Nokia, byly tam už i novější typy. Myslela jsem, že budeš můj navždy. Ale pak jsi najednou popraskal. Zachránila jsem aspoň tvou duši a sehnala ti nové, úplně identické tělo. Potom odešla nabíječka a už se nedala koupit. Rozjela jsem pátrání v širém okolí, a ejhle, jeden šuplík vydal starou zapomenutou sestřičku té tvé, a zase do tebe proudila energie. Když přestala nabíjet i další nabíječka, dospělé děti mě přemlouvaly, abych si konečně pořídila moderní dotykový telefon. Nabízely mi, že mi ho přinese Ježíšek… Když mi začaly říkat „máma proti pokroku“, podlehla jsem. Z nostalgie jsem si pořídila štíhlý retromodel 3310 z roku 2017, dokonce i ve stejné barvě. Má stejné jméno jako ty, Nokia, takové vznešené, mladistvé jako Livia, Maria nebo Silvia. Ale už to prostě nejsi ty. Než vytvořím zprávu, mohu se uklikat, často se nerefím do rámečku, prostě se překliknu někam jinam. No, píšu jen v nutných případech… Displej je černý, nevidím na něm nic. Najít kontakt také trvá déle. Když chci někomu volat, často si to při představě hledání brýlí rozmyslím a shledám, že volat není vlastně potřeba. Když volá někdo mně, tvůj náhradník vyzvání skladbou, kterou jsem si vybrala z nabídky. Zatím jsem si nezvykla a rozhlížím se, odkud hraje muzika. Ty ses mi ozýval kratičkou melodií, kterou jsem si na tvých klávesách sama nastavila. Byl to „signál“, kterým pískával můj dědeček pod oknem na babičku, když ještě byla slečnou. Po tom se mi bude asi stýskat nejvíc.
Olga Medová
Zahalená a odhalená
U ženy většina mužů ráda popustí uzdu své fantazii a představuje si to, co je skryto. Představy se pak naplní, nebo ne, někdy zůstane jen u té fantazie.
Olga Medová
Čas. Zimní i letní…
Že prý trávíme denně několik hodin na mobilu, na sociálních sítích, na počítači, u televize... To je určitě lež jako věž! Kde bychom na to vzali čas???
Olga Medová
Útřivé
Nevstoupíš dvakrát do stejné... lavice. Lavice Dejvice, rýmovačka... Budova Fakulty architektury od Aleny Šrámkové. Plně obsazené řady. Přednášející za katedrou. Prezentace s fotografiemi.
Olga Medová
Za časů UčíTelky
Jste na home office, v dětském pokoji neskutečně kašle vaše dítě, měříte mu teplotu, dáváte mu zábaly, děláte s ním úkoly, zapínáte inhalační “kočku”, řešíte pracovní problémy, vyzvednutí mladšího sourozence ze školky...
Olga Medová
Mluno, električina, síla blesková
Green Deal. Obnovitelné zdroje. Fotovoltaika. Elektromobilita. Udržitelnost. Blackout. Náklady za energii. Úsporná opatření.
Olga Medová
Co nemám, nepotřebuji?
Vystupuji z auta a beru si ze zadního sedadla batoh..., ale skoro se orosím. Kde mám proboha svou bundu?
Olga Medová
Nicholas
Dvě hodiny pevně věříte, že se opravdu díváte na zestárlého Nikiho, jen v jeho očích „mlčí jehňátka“.
Olga Medová
Spála spala
Jenže už se zase probudila... Covid její výskyt utlumil, ale v posledních letech je opět na vzestupu.
Olga Medová
EM HÁ DÉ
Na Hradě. Davy turistů se valí od stanice tramvaje. Víkendové sluníčko a příjemné zimní klima kolem nuly přilákalo všechny věkové kategorie, jednotlivce, páry, rodiny, skupiny s průvodcem s deštníčkem i bez.
Olga Medová
Šepoty a vřískoty
Bytový dům, panelový, cihlový, řadové domky „panelák naležato“, lidé si vidí do talíře a stěny tam mají uši. Uši obyvatel dostávají zabrat.
Olga Medová
Černý most tříkrálový
Černý byl dneska celý den. Zamračené nebe, mrholení, déšť. Jako by se stmívalo hned od rána. Původně jsem se chystala na turistický pochod z Prahy na Okoř jako loni, ale kvůli předpovědi počasí se mnou nikdo nechtěl jít...
Olga Medová
Kdo nás opustil…
Letos jsme se navždy rozloučili s mnoha osobnostmi, na které se nám bude hezky vzpomínat. Na Štědrý den odešla ve věku devadesáti let Lady Dermacol, paní Olga Knoblochová.
Olga Medová
Pra a prapra
Moje devadesátiletá babička bydlí sama v domečku, ještě zastane malou zahrádku a peče cukroví pro celou rodinu, vypráví mi pán s lehce prokvetlými skráněmi, pár let před padesátkou, otec sedmileté holčičky.
Olga Medová
Jak jsme potkali …
Lhota, ta s nudistickou minulostí. V osmdesátkách sem začali jezdit příznivci koupání a slunění bez plavek. To bylo ale zakázané a označené jako protirežimní. Veřejná bezpečnost dělala na naháče zátahy a odvážela je v antonech.
Olga Medová
Královna parketu
Je, a už navždy zůstane královnou letošního ročníku, ať už v sobotu v závěrečném kole zvítězí kdokoli.
Olga Medová
Na co čekáme?
V dětství se čekalo s radostí, hlavně na Ježíška a na prázdniny. Počítali jsme, kolikrát se ještě vyspíme. Tolik jsme se těšili!
Olga Medová
Jitka a Den dobrovolníků
5. prosinec mi v dětství vždycky zamotal hlavu. Ráno do školy přišla Jitka s pytlíkem bonbónů, protože podle kalendáře měla svátek, a večer k nám domů přišel v doprovodu anděla a čerta Mikuláš, co měl svátek až další den.
Olga Medová
Já jsem zapomněla…
Na co ale? Zapomněla jsem..., na co jsem to vlastně zapomněla? No tuhle na ten mezinárodní den onemocnění Alzheimerem.
Olga Medová
Pečené nože
Letos jsme začaly neobvykle brzy, nenašly jsme totiž žádný prosincový víkendový termín, kdy bychom všechny měly čas se sejít.
Olga Medová
Cukr, káva, limonáda, čaj, rum… Bum!
Marmeláda, čokoláda, limonáda. Libozvučná slova mého dětství. Zdá se, že jsou na seznamu ohrožených. Nezmizí nám?
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 166
- Celková karma 15,53
- Průměrná čtenost 533x