Růžové brýle

Chodím po katastru uzavřeného města lesoparkem a lesem jako Mařenka z pohádky a marně vyhlížím světýlko, světlo na konci tunelu Covid. Čekám na pozitivní vliv jarní zeleně. Chytám se každého slunečního paprsku jako tonoucí stébla.

Pořídila jsem si růžové brýle, s nimi je prý pohled na svět optimističtější. Ostatní je vidí jako temně modré, ale z mé vnitřní strany mají sytě růžovou barvu. Pomůže to? Částečně určitě, protože se aspoň na dálku pozdravím s lidmi, které bych v roušce bez brýlí nepoznala a minula je bez povšimnutí. Zamáváme si a hned je trochu líp. Tu jednu dioptrii už prostě potřebuji.

V dětství ani v mládí jsem nikdy se zrakem problém neměla, viděla jsem jako ostříž, mohla jsem počítat jehličí na stromech. S partnerem jsme byli dobrá dvojka, on je krátkozraký, ale pouhým okem čte příbalové letáky, mikropísmenka na poštovních známkách a „drobné písmo“ na smlouvách. V Praze mi četl jízdní řády a já jsem mu hlásila číslo přijíždějící tramvaje.

Časem se mi nějak začala zmenšovat písmena v novinách a časopisech. Potom i v knížkách. Skončilo luštění křížovek, přešla jsem na sudoku. Číslic je jen deset a poznám je i v menší velikosti.

To víš, holka, už ti bylo čtyřicet, máš na brýle nárok, řekla mi onehdy oční lékařka, spolužačka ze základky. Je to vetchozrakost. Cože? Jsem snad nějaká vetchá stařena? Při příští návštěvě jsem prohodila, že „na trojce“ dioptrií se „to“ (zhoršování) prý zastaví, někde jsem to četla. Moje očařka se potutelně zasmála a po vyšetření mi půl dioptrie přidala.

A tak jsem si pořídila jedničky, dvojky, trojky, třiapůlky... V obchodě bez nich nepřečtu cenovky, složení výrobku a „made in…“. Doma už obrýlená vařím a umývám nádobí, pomáhají mi i při úklidu. Zkusila jsem to sice nejdřív podle rady kamarádčiny maminky „uklízím, jak vidím“ a byt se mi zdál úhledný a čistý. Dokud jsem to nezkontrolovala s brýlemi.

Časem přibyly ty jedničky na dálku. Do kina, do divadla, na výstavu… Teď je na kulturu neužiju, chodím v nich tedy na zdravotní procházky.

Brýle stále přendávám z místa na místo, z tašky do jiného zavazadla. A pořád nějaké hledám. A jak píše pan Macourek, bez brýlí se brýle těžko hledají. Velmi mě to omezuje.

Když jdu ven, balím si čím dál více druhů. Vlastně družek. Mých blízkých nepostradatelných družek. Brýle na delší čtení (v pouzdře, z optiky). Obyčejné, na krátké čtení (volně pohozené v kabelce, vytáhnout, kouknout, přečíst a zastrčit…, z drogerie nebo z lékárny, dlouho nesnesou mé hrubší zacházení, takže si dost často pořizuji nové). Sluneční.

Brýle sportovní sluneční, cyklistické, plavecké a plavecké „maska“ čekají na uvolnění…