Když měl člověk dlouho letní prázdniny, myslím, že je docela dobré začít zase se školou…. Mám ráda své kamarády a své školní knížky, když je zabalím do nového krásného papíru, říká Lisa z Bullerbynu.
Lisa se zrodila v hlavě Astrid Lindgrenové, stejně jako její bratři a kamarádi, prostořeká Pippi, detektiv Kalle, loupežnická holčička Ronja, Emil, Madynka, Mio…
Mám ráda paní Lindgrenovou. Líbí se mi celé její jméno: Astrid Anna Emilia. Astrid je ženské křestní jméno severského původu, možná ale pochází z řeckého slova astron, souhvězdí. Anna byla moje babička a Emilka moje prateta.
Rozumím tomu, co Astrid řekla na jaře roku 1949… „Děti nechte být, ale držte se nablízku pro případ, že by vás potřebovaly“.
Blízký je mi i její životní příběh.
Švédka Astrid Ericssonová se zamilovala do ženatého kolegy, v 19 letech s ním měla dítě, které porodila tajně v Dánsku, a do doby, než se zlepšila její finanční situace, ho musela nechat u pěstounů. Pak syna odvezla do Švédska ke svým rodičům. Pracovala v Královském automobilovém klubu a vdala se za svého šéfa. S druhým partnerem se společně o malého Larse (Lasseho) láskyplně starali a pořídili mu sestřičku Karin. A to byla ta holčička, která dostala v roce 1941 zápal plic a prosila maminku, aby jí vyprávěla příběhy o vymyšlené Pippi Dlouhé punčoše. A Astrid vyprávěla a vyprávěla a vyprávěla a vymýšlenky si zapisovala.
Psala těsnopisem, prý aby stihla své rychlé myšlenky zachytit. Můj tatínek dokáže psát těsnopisem dodnes.
Astrid se marně učila řídit auto. Po malé nehodě rezignovala.
Také já jsem se to marně učila. Musela jsem si v autoškole přikoupit jízdy, ale nakonec jsem praktickou část i test zvládla, ač mi v těch dnech nebylo nijak zvlášť dobře. Dva dny před svými osmnáctinami. V řidičáku jsem pak měla ručně napsáno, že smím řídit až za ty dva dny. Za pár dalších dnů jsem zjistila důvod těch nevolností. A za dva měsíce byla svatba. Můj první syn se mi také narodil brzy, v necelých 19 letech. O více než 50 let později než Astrid Ericssonové. Já jsem se ale mohla vdát, otec mého dítěte neměl žádné závazky. Mohla jsem dostudovat střední školu, měla jsem mateřskou dovolenou a mohla se o svého chlapečka starat. Pomohli mi rodiče, nechali nás tři u sebe bydlet.
Párkrát jsem za volantem seděla, ale nebylo to nic moc. Tak jsem také rezignovala. Myslím, že dnešní provoz a rychlost v dopravě by Astrid vyděsily. Mě také děsí.
Astrid ve vysokém věku letěla balonem. Tatínek se v srpnu, skoro v devadesáti letech, téměř tři hodiny vznášel nad velkým kusem republiky ve sportovním letadle Savage.
Astrid zemřela před 20 lety. Dožila se 94 let, snad tu „skoro stovku“ měla za odměnu. Za všechny ty příběhy z Bullerbynu, jehož předobrazem bylo její rodné město Vimmerby, ve kterém vyrůstala a prožívala téměř idylické dětství plné her a dobrodružství. To pak barvitě popsala v knížce, která u nás poprvé vyšla právě před šedesáti lety. Nelze jí upřít nadčasovost, opravdovost, důvěryhodnost postav, vtip i romanticko realistický popis přírody. V češtině dílo dokresluje čtivý překlad a ilustrace Heleny Zmatlíkové. Astrid už navždy bude hvězdou na nebi literatury pro děti.
Těším se, až k nám přijde muzikál „Pippi v cirkuse“, který napsal bývalý ABBák Björn Ulvaeus jako poctu své krajance.
