Hádanka

Je to tenké, plastové, v obalu maličké, po rozbalení se roztáhne, může to zachránit zdraví, i zabránit nechtěnému…

Promoknutí.

Pláštěnka, pršiplášť, nikdy není malá, i batolata nosí slušně velkou plachtu. Pro miminka na kočárek je to dokonce obrovský kus plastu. Proč tedy zdrobnělina? Nikdo ji nemá rád, nikomu se nelíbí, nikomu krásy nepřidá, takže ani slovo citově zabarvené, mazlivé či lichotivé nepřipadá v úvahu. Je to chudinka nedoceněná, ani wikipedie jí nevěnuje zaslouženou pozornost, pouze pár vět. Prostě pláštěna…

Nejsem odvážná cestovatelka, nebyla jsem v Indii, ani jsem (zatím) neputovala Svatojakubskou cestou do Santiaga de Compostela. Nedám ani celou sedmdesátku Praha Prčice. Chodím i po horách s batohem městského typu, u těch outdoorových totiž nevím, na co jsou všechny ty pásky, popruhy, skoby, gumičky, poutka a karabinky. Nemám zátěrové oblečení s voděodolností 10.000 mm a prodyšností 10.000 mm, ale vždycky mám s sebou „igelitové“ pončo. Dávám mu přednost před verzí “kabát”. Rychleji pod něj vklouznu, nezapínám, schovám pod něj i batoh. Ruce nestrkám do děr, to se jejich dolní část namočí, ale nechám je uvnitř, dá se tak chodit i s turistickými holemi. Chvála pláštěně!

Nezabere v batohu skoro žádné místo a hmotnosti nepřidá, dá se sbalit i do malé kabelky ke kostýmku, tak na jednání na úřadě ani do divadla nepřijdu od metra nebo z parkoviště jako zmoklá slepice. Na její služby se mohu vždycky spolehnout, nedám na ni dopustit, na tu tenkou, lehoučkou fólii teplem svařenou do neforemného tvaru pláště. Dnes ji už nosí dokonce i psi, za počasí, kdy by psa nevyhnal… Prostě za psoty.

Jak říkají severské národy, neexistuje špatné počasí, pouze nevhodné oblečení. A vhodné je jakékoli, ve kterém se za deště schováte pod pláštěnu. Přidejte ji do zavazadla, v nadcházejícím týdnu má pršet.

K její oslavě prostě stačí několik vět…