Chléb náš vezdejší
Celá naše rodina je „chlebová“. Z výletů si navzájem vozíme pečivo z místních pekáren jako dárek, slané i sladké. Pečení se rozmohlo, tak se dá skoro v každém městě nalézt nějaká specialita. Dlouho u nás vítězil chléb od Mašků z hor, obří horažďovický kulatý bochník, preclíčky z Bělohradu a modlitbičky z Miletína. (To není reklama, ani nevím, zda všichni s novými cenami surovin a energií ještě roztápějí své pece). Vezli jsme domů nezvyklé bochníčky i z Alp, Pobaltí a z Norska.
V našem městě je pekárna, co pamatuji. Ve staré, dnes už zbourané budově jsem po základní škole byla na brigádě, od večera do rána jsem pekla rohlíky a housky. Noční směny mi tak rozhodily režim, že jsem o víkendu nevěděla, jestli svítá nebo se stmívá. Prý bych si zvykla… V nové budově pod známou značkou se peklo mnoho druhů chleba, bílého i celozrnného pečiva, buchet a koláčů, závinů, vánoček a mazanců. Pekárna ale končí… Ve městě má dva obchody další pekárna z okolí, rovněž se širokým sortimentem výborného pečiva. V prodejnách se zdravou výživou lze koupit skvělé chleby od místních pekařek, které se zrodily v nedávné vlně předávání sklenic s kváskem pod heslem „Kdo nepeče, není Čech“. Nejoblíbenější jsou chleby a bagety „s příběhem“ od Šárky. Chleba s droždím i kváskem se peče i v domácích pekárnách nebo v běžné troubě. Je tu ale také devět velkoprodejen s rozpékárnami. A v jejich regálech nepřeberné množství druhů pečiva ze zmrazeného polotovaru. A tak se na stolech mnohých domácností, ve školních svačinových krabičkách i na talířcích ve školkách často objevuje chléb náš „ne zdejší“.
V poslední době máme doma na stole nejčastěji voňavé bochníčky od neteře, kterou covid naučil né housti, ale housky. Těmi začala. V časech, kdy se místo kvasnic používalo „cosi“ z brambor. Postupně přidávala sádlové a karlovarské rohlíky a nakonec se pustila i do cukrařiny. Zvládne koláče, jakýkoli tradiční zákusek, od rakvičky po větrník, pustí se i do pravého sachru, pusinek, pavlovy i makronek. Peče míšu, red velvet, mrkvový dort i cokoli na přání. K narozeninám mašinku i jednorožce, šachovnici i letadlo s vrtulí. Jen nějaký nízkokalorický dortík, co by se dal jíst bez výčitek, zatím neumí. Zatím!
Olga Medová
Zahalená a odhalená
U ženy většina mužů ráda popustí uzdu své fantazii a představuje si to, co je skryto. Představy se pak naplní, nebo ne, někdy zůstane jen u té fantazie.
Olga Medová
Čas. Zimní i letní…
Že prý trávíme denně několik hodin na mobilu, na sociálních sítích, na počítači, u televize... To je určitě lež jako věž! Kde bychom na to vzali čas???
Olga Medová
Útřivé
Nevstoupíš dvakrát do stejné... lavice. Lavice Dejvice, rýmovačka... Budova Fakulty architektury od Aleny Šrámkové. Plně obsazené řady. Přednášející za katedrou. Prezentace s fotografiemi.
Olga Medová
Za časů UčíTelky
Jste na home office, v dětském pokoji neskutečně kašle vaše dítě, měříte mu teplotu, dáváte mu zábaly, děláte s ním úkoly, zapínáte inhalační “kočku”, řešíte pracovní problémy, vyzvednutí mladšího sourozence ze školky...
Olga Medová
Mluno, električina, síla blesková
Green Deal. Obnovitelné zdroje. Fotovoltaika. Elektromobilita. Udržitelnost. Blackout. Náklady za energii. Úsporná opatření.
Olga Medová
Co nemám, nepotřebuji?
Vystupuji z auta a beru si ze zadního sedadla batoh..., ale skoro se orosím. Kde mám proboha svou bundu?
Olga Medová
Nicholas
Dvě hodiny pevně věříte, že se opravdu díváte na zestárlého Nikiho, jen v jeho očích „mlčí jehňátka“.
Olga Medová
Spála spala
Jenže už se zase probudila... Covid její výskyt utlumil, ale v posledních letech je opět na vzestupu.
Olga Medová
EM HÁ DÉ
Na Hradě. Davy turistů se valí od stanice tramvaje. Víkendové sluníčko a příjemné zimní klima kolem nuly přilákalo všechny věkové kategorie, jednotlivce, páry, rodiny, skupiny s průvodcem s deštníčkem i bez.
Olga Medová
Šepoty a vřískoty
Bytový dům, panelový, cihlový, řadové domky „panelák naležato“, lidé si vidí do talíře a stěny tam mají uši. Uši obyvatel dostávají zabrat.
Olga Medová
Černý most tříkrálový
Černý byl dneska celý den. Zamračené nebe, mrholení, déšť. Jako by se stmívalo hned od rána. Původně jsem se chystala na turistický pochod z Prahy na Okoř jako loni, ale kvůli předpovědi počasí se mnou nikdo nechtěl jít...
Olga Medová
Kdo nás opustil…
Letos jsme se navždy rozloučili s mnoha osobnostmi, na které se nám bude hezky vzpomínat. Na Štědrý den odešla ve věku devadesáti let Lady Dermacol, paní Olga Knoblochová.
Olga Medová
Pra a prapra
Moje devadesátiletá babička bydlí sama v domečku, ještě zastane malou zahrádku a peče cukroví pro celou rodinu, vypráví mi pán s lehce prokvetlými skráněmi, pár let před padesátkou, otec sedmileté holčičky.
Olga Medová
Jak jsme potkali …
Lhota, ta s nudistickou minulostí. V osmdesátkách sem začali jezdit příznivci koupání a slunění bez plavek. To bylo ale zakázané a označené jako protirežimní. Veřejná bezpečnost dělala na naháče zátahy a odvážela je v antonech.
Olga Medová
Královna parketu
Je, a už navždy zůstane královnou letošního ročníku, ať už v sobotu v závěrečném kole zvítězí kdokoli.
Olga Medová
Na co čekáme?
V dětství se čekalo s radostí, hlavně na Ježíška a na prázdniny. Počítali jsme, kolikrát se ještě vyspíme. Tolik jsme se těšili!
Olga Medová
Jitka a Den dobrovolníků
5. prosinec mi v dětství vždycky zamotal hlavu. Ráno do školy přišla Jitka s pytlíkem bonbónů, protože podle kalendáře měla svátek, a večer k nám domů přišel v doprovodu anděla a čerta Mikuláš, co měl svátek až další den.
Olga Medová
Já jsem zapomněla…
Na co ale? Zapomněla jsem..., na co jsem to vlastně zapomněla? No tuhle na ten mezinárodní den onemocnění Alzheimerem.
Olga Medová
Pečené nože
Letos jsme začaly neobvykle brzy, nenašly jsme totiž žádný prosincový víkendový termín, kdy bychom všechny měly čas se sejít.
Olga Medová
Cukr, káva, limonáda, čaj, rum… Bum!
Marmeláda, čokoláda, limonáda. Libozvučná slova mého dětství. Zdá se, že jsou na seznamu ohrožených. Nezmizí nám?
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 166
- Celková karma 15,53
- Průměrná čtenost 533x