Vegani a ti druzí
Ono to veganství ale není jen způsob stravování založený na odmítání masa (a všech živočišných produktů, třeba i medu). Jedná se o celkový životní styl, který je často prezentován jako zdravější. Jenže sestavit kvalitní jídelníček pouze z rostlin je poměrně složité. Hranolky s kečupem, buchtičky se šodó, švestkové knedlíky a buchty sice maso neobsahují, ale pravý vegan vaří podle jiných kuchařských knih. Snazší to má laktoovovegetarián, který si dá i vajíčka a mléčné výrobky.
Bezmasé stravování u nás už více než 30 let propaguje jedna rodinná firma. Patřila jsem k jejich prvním zákazníkům. Pro (v té době) nové a netradiční suroviny jsme začátkem devadesátých let jezdili do Melantrichovy ulice a do skladů v Suchdole, později do Nenačovic. Doma jsem pak mlela pšenici na mouku, pekla celozrnnou vánočku i cukroví, vyráběla seitan, mandlové a ovesné „mléko“, zkoušela lebedu na způsob špenátu, vařila přírodní rýži a tehdy módní sójové „maso“... Jídla jsem předkládala své rodině a fotila ruským fotoaparátem Smena s českým bleskem. V malé středočeské vesnici, opravdu v „polních“ podmínkách jsem pěstovala (já, původně panelákové dítě) rozličné druhy zeleniny. Každý rok v lednu jsem jela do Prahy do Sempry nakoupit semínka, a pak už jsem v kelímkách, pařenišťátku, na zahrádce a na poli měla skoro všechno z knihy Zelenina na zahrádce. Práce to byla ruční, těžká, ale přinesla i úsměvné situace.
První rok jsem z neznalosti způsobu pěstování rajčat zasadila asi sto keříků na plochu několika metrů čtverečních. Přišlo ale velmi horké a suché léto, žádná plíseň, tak mi ta minidžungle plodila až do konce října. Zbylá zelená rajčátka nám dozrávala ještě v listopadu doma na okně.
Další rok byla megaúroda cuket a dýní, nechtěli to ani v ZOO, uložili jsme tedy část plodů do sklepa, tam to shnilo, tak jsme to vynášeli na kompost (maminka ale uchovala několik obřích cuket v panelákové spíži až do května).
Jiný rok se mě ptal soused, co to na tom záhonu vlastně mám?
Čínské zelí. Ty největší hlávky vážily i 7 kg!
A proč čínské???
Za pár let ho měli na poli všichni a jezdili s ním "do trhu".
Na přelomu osmdesátek a devadesátek jsem studovala pedagogickou fakultu a tématem mé diplomové práce bylo stravování dětí předškolního věku. Recepty pro děti jsem vytvářela zhola amatérsky „selským rozumem“, ale s radostí. Vařit podle nich měly odvahu kuchařky v několika školách, školkách a jeslích. Díky nim vznikla praktická část mé diplomky. Učila jsem ve školce a s dětmi jsme připravovali různé pomazánky, pekli perníky a bábovky s celozrnnou moukou. Co si děti samy zamíchaly, ozdobily, nakrájely, to také v pohodě jedly, i když se to trochu lišilo od běžné stravy v rodinách. Vesnice, to bylo „vepřoknedlo“, řízek, sádlo, máslové dorty. Ale všechno pravé, poctivé, bez éček. Zelenina se pěstovala spíš na prodej "pro Pražáci".
Pro rodiče dětí jsem připravovala ochutnávky a nástěnky, přednášela jsem na konferenci Společnosti pro výživu v Pardubicích.
Byly to krásné roky, moje vlastní děti byly malé, zvykaly si na zdravé stravování. Dnes jsou synové dospělí, umí si uvařit, pečou chléb z kvásku, dělají domácí šunku, rajskou z rajčat, zavaří okurky, poradí si s rybami. Už několik let všichni žijeme a pracujeme ve městě, snažíme se potraviny kupovat v racioprodejně, regionální zeleninu, ovoce, vejce a mléčné výrobky na farmách, ale není to vždy snadné.
A jak se za čtvrt století změnilo stravování dětí? O tom někdy příště…
Olga Medová
Zahalená a odhalená
U ženy většina mužů ráda popustí uzdu své fantazii a představuje si to, co je skryto. Představy se pak naplní, nebo ne, někdy zůstane jen u té fantazie.
Olga Medová
Čas. Zimní i letní…
Že prý trávíme denně několik hodin na mobilu, na sociálních sítích, na počítači, u televize... To je určitě lež jako věž! Kde bychom na to vzali čas???
Olga Medová
Útřivé
Nevstoupíš dvakrát do stejné... lavice. Lavice Dejvice, rýmovačka... Budova Fakulty architektury od Aleny Šrámkové. Plně obsazené řady. Přednášející za katedrou. Prezentace s fotografiemi.
Olga Medová
Za časů UčíTelky
Jste na home office, v dětském pokoji neskutečně kašle vaše dítě, měříte mu teplotu, dáváte mu zábaly, děláte s ním úkoly, zapínáte inhalační “kočku”, řešíte pracovní problémy, vyzvednutí mladšího sourozence ze školky...
Olga Medová
Mluno, električina, síla blesková
Green Deal. Obnovitelné zdroje. Fotovoltaika. Elektromobilita. Udržitelnost. Blackout. Náklady za energii. Úsporná opatření.
Olga Medová
Co nemám, nepotřebuji?
Vystupuji z auta a beru si ze zadního sedadla batoh..., ale skoro se orosím. Kde mám proboha svou bundu?
Olga Medová
Nicholas
Dvě hodiny pevně věříte, že se opravdu díváte na zestárlého Nikiho, jen v jeho očích „mlčí jehňátka“.
Olga Medová
Spála spala
Jenže už se zase probudila... Covid její výskyt utlumil, ale v posledních letech je opět na vzestupu.
Olga Medová
EM HÁ DÉ
Na Hradě. Davy turistů se valí od stanice tramvaje. Víkendové sluníčko a příjemné zimní klima kolem nuly přilákalo všechny věkové kategorie, jednotlivce, páry, rodiny, skupiny s průvodcem s deštníčkem i bez.
Olga Medová
Šepoty a vřískoty
Bytový dům, panelový, cihlový, řadové domky „panelák naležato“, lidé si vidí do talíře a stěny tam mají uši. Uši obyvatel dostávají zabrat.
Olga Medová
Černý most tříkrálový
Černý byl dneska celý den. Zamračené nebe, mrholení, déšť. Jako by se stmívalo hned od rána. Původně jsem se chystala na turistický pochod z Prahy na Okoř jako loni, ale kvůli předpovědi počasí se mnou nikdo nechtěl jít...
Olga Medová
Kdo nás opustil…
Letos jsme se navždy rozloučili s mnoha osobnostmi, na které se nám bude hezky vzpomínat. Na Štědrý den odešla ve věku devadesáti let Lady Dermacol, paní Olga Knoblochová.
Olga Medová
Pra a prapra
Moje devadesátiletá babička bydlí sama v domečku, ještě zastane malou zahrádku a peče cukroví pro celou rodinu, vypráví mi pán s lehce prokvetlými skráněmi, pár let před padesátkou, otec sedmileté holčičky.
Olga Medová
Jak jsme potkali …
Lhota, ta s nudistickou minulostí. V osmdesátkách sem začali jezdit příznivci koupání a slunění bez plavek. To bylo ale zakázané a označené jako protirežimní. Veřejná bezpečnost dělala na naháče zátahy a odvážela je v antonech.
Olga Medová
Královna parketu
Je, a už navždy zůstane královnou letošního ročníku, ať už v sobotu v závěrečném kole zvítězí kdokoli.
Olga Medová
Na co čekáme?
V dětství se čekalo s radostí, hlavně na Ježíška a na prázdniny. Počítali jsme, kolikrát se ještě vyspíme. Tolik jsme se těšili!
Olga Medová
Jitka a Den dobrovolníků
5. prosinec mi v dětství vždycky zamotal hlavu. Ráno do školy přišla Jitka s pytlíkem bonbónů, protože podle kalendáře měla svátek, a večer k nám domů přišel v doprovodu anděla a čerta Mikuláš, co měl svátek až další den.
Olga Medová
Já jsem zapomněla…
Na co ale? Zapomněla jsem..., na co jsem to vlastně zapomněla? No tuhle na ten mezinárodní den onemocnění Alzheimerem.
Olga Medová
Pečené nože
Letos jsme začaly neobvykle brzy, nenašly jsme totiž žádný prosincový víkendový termín, kdy bychom všechny měly čas se sejít.
Olga Medová
Cukr, káva, limonáda, čaj, rum… Bum!
Marmeláda, čokoláda, limonáda. Libozvučná slova mého dětství. Zdá se, že jsou na seznamu ohrožených. Nezmizí nám?
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 166
- Celková karma 15,53
- Průměrná čtenost 533x