Ráno mokřejší večera

Už několik dní se doplňuje srážkový deficit. Stromům smutně trčí mokré hnědé větve jako holé paže a ručičky. Některé se ale ještě do naha nesvlékly a jejich pozdní olistění prý věští tuhou zimu. To by nám tak ještě letos scházelo!

Podzim mám ráda, snad ještě víc než po zimě se klubající jaro s drobnými bílými kvítky prvních bledulí, sněženek, sasanek a konvalinek, i když se pak kvapně všechny jeho barvy rozvinou naplno. Podzim mě každoročně překvapí, nechápu, jak se ta zeleň listová postupně promění ve směsici nových barev, na jaká barviva se chlorofyl dokáže rozložit… Za dlouhých večerů si o tom něco přečtu, slibuju si vždycky. Ale zatím přírodu jen pasivně obdivuju.

Jasně červené až vínové odstíny, sytou žluť, co přechází v okrovou nebo oranžovou. Javorové listy jsou žíhané dokonce několika barvami. Symetrické dvojlaločné listy jinanu se mění postupně, zelená, žlutá, hnědá, skoro všechny najednou. Na buku až oči přecházejí z ještě jasně zelených, měsíčkově žlutých i mléčně čokoládových listů v jednom okamžiku pevně přirostlých na větvích i napadaných pod stromem.

Čekám, „až opadá listí z dubu“, jenže se nedočkám, je to jako „na svatého Dyndy“ (nebo dyndy?). Dub si staré listy ponechá a shodí je až na jaře další šťavnatá generace. Vnímám i barvy nečekané, fialovou, růžovou, dokonce i spíše zimně namodralý nádech a černé flíčky. A všechna ta nádhera pak vytvoří na zemi nejprve načechranou vrstvu, po deštích se smutně lepící na podrážky, nebo za sucha rozdrobenou hnědavou směs, která se časem vrátí tam, odkud přišla. Jako prach. Jako všechno živé. Pokud listí někdo včas neshrabe a správně ekologicky nerecykluje jako příslib živin pro rostliny příštího roku. Nejlepší do kompostu je prý listí bukové.

Stále mrholí. Kam se nám schovalo to sluníčko? Hledáme ho v předčasně vánočně ozářených chrámech konzumu a přepychu se všemi těmi svíčičkami, světýlky a blikátky? Chodíme se tam schovat před nastupující šedí a dlouhými černými nocemi? Nechce se nám do přírody na kluzké blátivé cestičky? Do mokré, letos pořád ještě překvapivě svěží zelené trávy? Chceme tam na chvíli zapomenout na aktuální dění ve světě a pozemské starosti? Podvědomě toužíme načerpat energii, když je tak drahá?

Včera večer jsem pověsila drobné prádlo do koupelny a velké těžké bavlněné osušky ven, doma by schly tři dny, a už jsem se ani raději nedívala na předpověď. Ráno jsou nažvachnuté vodou a šňůry prověšené… Lidé pod okny chodí v kapucích, deštníky se už totiž skoro nenosí.