Sestra k šedesátinám
Kamarádka Bára byla v naší třídě na SŠ jedním z mála jedináčků. Vždycky si moc přála sourozence, už nevím, proč ho vlastně neměla... Je kamarádská, komunikativní, od dětství sportovala, měla kolem sebe vždycky spoustu přátel, tak se s tím nějak vyrovnala. Vdala se za jedináčka, mají spolu dva syny a těší se ze čtyř vnoučat. Znám se s ní od 15 let, navštěvovaly jsme se i po maturitě, trávily jsme hodně času s našimi partnery a dětmi, slavili jsme společně narozeniny, silvestry. Mnoho let spolu jezdíme k moři. Pořád si máme co říci. Podržíme se v horších dobách, radujeme se společně v dobrých časech, předáváme si zkušenosti v profesní oblasti.
Nedávno jsme spolu oslavily šedesátiny… Krátce po nich mi kamarádka vyprávěla, že dostala mail z Ameriky. Nějaká paní ve věku jejích dětí tvrdí, že je její sestra. Bára jí odepsala, že to je omyl, že žádnou sestru nemá… Paní se ale ozvala znovu, napsala, že by se s ní moc ráda viděla a chtěla by poznat svého pravého otce. Bára jí sdělila, že tatínek už nežije a že ona se s ní sejít nechce.
Nakonec se ale s pisatelkou mailu přece jen setkala, a nevycházela z údivu. Matkou té paní je bývalá sekretářka Bářina otce. Její manžel ale nebyl pravým otcem jejich dcery. Ta se to dověděla až před jeho smrtí, řekl jí to sám a předal jí několik dokumentů. Pochopila, že jejím otcem je maminčin bývalý šéf, který k nim často jezdil na návštěvu, pamatuje si na něj dobře jako na strejdu, který si s ní hrál, byla s ním legrace, vozil jí dárky a byl velmi šikovný, opravil jim v domě, co se dalo.
Bára jí ukázala pár tatínkových fotografií a nová sestra tvrdila, že je tatínkovi podobná. Kamarádka jí říkala, že asi ne, tatínek měl totiž hodně převislá víčka, byl s tím v celkem raném věku na operaci a ona to má po něm, zákrok ji také časem čeká. A americká sestra přece nic takového po tátovi nemá… Ano, už nemá, prozradila, že si nechala víčka operovat už ve 35 letech…
Kamarádka tomu pořád nechtěla věřit a nemohla se s novou situací smířit. Svého tatínka milovala a nevzpomínala si, že by nějak často nebýval doma. Občas jel na služební cestu, někdy se vracel z práce později, stejně jako tátové jejích kamarádek, nikdo to neřešil. Tatínek si s ní také hrál, jezdili všichni tři s maminkou na výlety, měli na Vltavě hausbót, chodili na houby, tatínek chytal ryby a dělal z nich karbanátky. Prostě to byl táta, ke kterému vzhlížela. A teď se najednou dovídá, že měl ještě paralelní vztah a druhou holčičku? Tatínkovu sekretářku znala, byla to milá, spolehlivá dáma.
Ale už hodně vody uplynulo… Bára nakonec novou skutečnost přijala. Získala vytouženou sestru, není na světě sama. V Americe má dva malé synovce, stejně staré jako její pražská vnoučata. Nebožtíku tatínkovi odpustila. Sestra pak přiletěla na návštěvu i s oběma kluky, všichni spolu byli na výletě. Domluvili se, že se brzy zase setkají. Ale pak přišel virus…
V rodině máme podobný příběh. Můj vzdálený strýc, ředitel přes letadla, dědeček známého hudebníka a manžel maminčiny sestřenice měl rovněž mladou sekretářku. Šikovnou, potřeboval, aby se po mateřské dovolené brzy vrátila do kanceláře. Moje maminka tehdy pracovala jako vedoucí jeslí a ten náš strejda ji požádal o pomoc. Maminka pro chlapečka našla místo v jeslích v Hloubětíně a sekretářka nastoupila do práce. Strýc pro dítě dokonce párkrát přišel, matka prý musela k lékaři, na úřad, na kafe s kamarádkou…. Pak ale najednou pan ředitel nečekaně zemřel. Na pohřbu se sešlo mnoho lidí, poplakali si, zavzpomínali na dobrého člověka, kamaráda, otce rodiny. Vdova ale identifikovala mezi příbuznými a známými dvě dámy, které neznala. Ukázalo se, že je to matka a babička toho chlapečka. Mladá dáma kontaktovala mou maminku a všechno jí vyprávěla. Maminka nechtěla uvěřit, ale nakonec se ona i její sestřenice s nečekanou situací dokázaly srovnat a strejdovi Karlovi bylo odpuštěno, vyřešily se i problémy s dědictvím. Prý se o svého nejmladšího syna dokázal postarat.
A sekretářka do třetice. Můj kamarád z mládí před časem po padesátce „pomohl“ paní, co neměla partnera a chtěla miminko… Tak má kromě dospělého syna a dcery ještě malé dítě. Jeho žena to nějak „nechtěla pochopit“, ale podle rady psycholožky to nakonec „ustála“, nezažádala o rozvod, nezhroutila se a žijí vedle sebe s manželem dál.
Můj partner má také kromě své sestry někde ve světě dalšího sourozence…, nechce o něm nic vědět.
Příběhy se podobají jako vejce vejci. Nevyhýbají se běžným smrtelníkům ani celebritám, jsou propírány bulvárem. „Kukaččí“ děti se určitě budou rodit dál…
Olga Medová
Zahalená a odhalená
U ženy většina mužů ráda popustí uzdu své fantazii a představuje si to, co je skryto. Představy se pak naplní, nebo ne, někdy zůstane jen u té fantazie.
Olga Medová
Čas. Zimní i letní…
Že prý trávíme denně několik hodin na mobilu, na sociálních sítích, na počítači, u televize... To je určitě lež jako věž! Kde bychom na to vzali čas???
Olga Medová
Útřivé
Nevstoupíš dvakrát do stejné... lavice. Lavice Dejvice, rýmovačka... Budova Fakulty architektury od Aleny Šrámkové. Plně obsazené řady. Přednášející za katedrou. Prezentace s fotografiemi.
Olga Medová
Za časů UčíTelky
Jste na home office, v dětském pokoji neskutečně kašle vaše dítě, měříte mu teplotu, dáváte mu zábaly, děláte s ním úkoly, zapínáte inhalační “kočku”, řešíte pracovní problémy, vyzvednutí mladšího sourozence ze školky...
Olga Medová
Mluno, električina, síla blesková
Green Deal. Obnovitelné zdroje. Fotovoltaika. Elektromobilita. Udržitelnost. Blackout. Náklady za energii. Úsporná opatření.
Olga Medová
Co nemám, nepotřebuji?
Vystupuji z auta a beru si ze zadního sedadla batoh..., ale skoro se orosím. Kde mám proboha svou bundu?
Olga Medová
Nicholas
Dvě hodiny pevně věříte, že se opravdu díváte na zestárlého Nikiho, jen v jeho očích „mlčí jehňátka“.
Olga Medová
Spála spala
Jenže už se zase probudila... Covid její výskyt utlumil, ale v posledních letech je opět na vzestupu.
Olga Medová
EM HÁ DÉ
Na Hradě. Davy turistů se valí od stanice tramvaje. Víkendové sluníčko a příjemné zimní klima kolem nuly přilákalo všechny věkové kategorie, jednotlivce, páry, rodiny, skupiny s průvodcem s deštníčkem i bez.
Olga Medová
Šepoty a vřískoty
Bytový dům, panelový, cihlový, řadové domky „panelák naležato“, lidé si vidí do talíře a stěny tam mají uši. Uši obyvatel dostávají zabrat.
Olga Medová
Černý most tříkrálový
Černý byl dneska celý den. Zamračené nebe, mrholení, déšť. Jako by se stmívalo hned od rána. Původně jsem se chystala na turistický pochod z Prahy na Okoř jako loni, ale kvůli předpovědi počasí se mnou nikdo nechtěl jít...
Olga Medová
Kdo nás opustil…
Letos jsme se navždy rozloučili s mnoha osobnostmi, na které se nám bude hezky vzpomínat. Na Štědrý den odešla ve věku devadesáti let Lady Dermacol, paní Olga Knoblochová.
Olga Medová
Pra a prapra
Moje devadesátiletá babička bydlí sama v domečku, ještě zastane malou zahrádku a peče cukroví pro celou rodinu, vypráví mi pán s lehce prokvetlými skráněmi, pár let před padesátkou, otec sedmileté holčičky.
Olga Medová
Jak jsme potkali …
Lhota, ta s nudistickou minulostí. V osmdesátkách sem začali jezdit příznivci koupání a slunění bez plavek. To bylo ale zakázané a označené jako protirežimní. Veřejná bezpečnost dělala na naháče zátahy a odvážela je v antonech.
Olga Medová
Královna parketu
Je, a už navždy zůstane královnou letošního ročníku, ať už v sobotu v závěrečném kole zvítězí kdokoli.
Olga Medová
Na co čekáme?
V dětství se čekalo s radostí, hlavně na Ježíška a na prázdniny. Počítali jsme, kolikrát se ještě vyspíme. Tolik jsme se těšili!
Olga Medová
Jitka a Den dobrovolníků
5. prosinec mi v dětství vždycky zamotal hlavu. Ráno do školy přišla Jitka s pytlíkem bonbónů, protože podle kalendáře měla svátek, a večer k nám domů přišel v doprovodu anděla a čerta Mikuláš, co měl svátek až další den.
Olga Medová
Já jsem zapomněla…
Na co ale? Zapomněla jsem..., na co jsem to vlastně zapomněla? No tuhle na ten mezinárodní den onemocnění Alzheimerem.
Olga Medová
Pečené nože
Letos jsme začaly neobvykle brzy, nenašly jsme totiž žádný prosincový víkendový termín, kdy bychom všechny měly čas se sejít.
Olga Medová
Cukr, káva, limonáda, čaj, rum… Bum!
Marmeláda, čokoláda, limonáda. Libozvučná slova mého dětství. Zdá se, že jsou na seznamu ohrožených. Nezmizí nám?
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 166
- Celková karma 15,53
- Průměrná čtenost 533x