V tom betlémě je něco blbě!
Bezedná tůň má ještě zbytek ledového škraloupu, u zastávky autobusu leží poslední špinavá hromádka sněhu. U mostu tři kluci hrají florbal. Scházím ze schodů, že se podívám do kaple sv. Rocha, co kdyby byla právě dnes otevřená?
„Chcete se podívat do kaple?“ ptá se ten nejvyšší.
Souhlasím.
„Tak počkejte, já přinesu klíč.“
Prostřední už pro něj ale běží. Nese tenký rezavý klíč, dlouhý jako školní pravítko. Podá ho staršímu bratrovi a ten s ním skřípavě točí v zámku. Zalomcuje klikou a nic. Nejmladší bratr mu poradí, že musí klíčem otočit dvakrát. Vrata se otevírají, prostor je maličký, na stěně visí tmavý obraz se svatým a jeho psem, který uměl léčit zraněné. Ve skříňce prý jsou svaté ostatky. Všichni (současně) mi vyprávějí, jak tudy kdysi vedla silnice, kvůli které naši předkové kus kaple ubourali, a jak kaple vypadala, když se jejich rodiče před dvaceti lety do protějšího domu nastěhovali (znají to samozřejmě z vyprávění). A že si ten klíč rodiče udělali. Nakonec mi popřejí pěkné Vánoce.
Pěkné, potěšilo mě to. Poděkuji, také jim popřeji a jdu dál směrem k bazilice sv. Václava. Ta je ale zavřená, vchod má zamřížovaný, nikdo mi prohlídku nenabízí. Dá se jen obejít dokola.
Brána na náměstí je otevřená, je v ní výstava betlémů, přístupná i dnes!
Mířím k dalšímu kostelu. Poutní místo, staroboleslavský chrám Nanebevzetí Panny Marie je po nedávné rekonstrukci. Nádhera. Ale uvnitř je strašlivá zima, páří se mi od pusy, mráz minulých dnů tady ještě zůstal. Obrovský kontrast s dnešní venkovní teplotou! Býval v něm vždycky betlém, snad dřevěný, ale měl v jeslích divně velké miminko. Už tam ale pár let není. Venku v ambitech je totiž krásný nový betlém, postavy v životní velikosti, barevné sochy, bohatě oblečení králové se zlatými korunami, oslík a vůl, ovečky, pes s otevřenou tlamou.
Asi šestiletý kluk k němu dobíhá jako první z rodiny, zarazí se, kouká na prázdnou kolíbku a běží zpátky k rodičům.
„Mami, v tom betlémě je něco blbě!“
„Prosím tě, co by bylo špatně?“
„No on tam není…“
Každého to překvapí, ale je to logické, je teprve odpoledne 24. prosince a hlavní role biblického příběhu ještě není obsazena.
Olga Medová
Zahalená a odhalená
U ženy většina mužů ráda popustí uzdu své fantazii a představuje si to, co je skryto. Představy se pak naplní, nebo ne, někdy zůstane jen u té fantazie.
Olga Medová
Čas. Zimní i letní…
Že prý trávíme denně několik hodin na mobilu, na sociálních sítích, na počítači, u televize... To je určitě lež jako věž! Kde bychom na to vzali čas???
Olga Medová
Útřivé
Nevstoupíš dvakrát do stejné... lavice. Lavice Dejvice, rýmovačka... Budova Fakulty architektury od Aleny Šrámkové. Plně obsazené řady. Přednášející za katedrou. Prezentace s fotografiemi.
Olga Medová
Za časů UčíTelky
Jste na home office, v dětském pokoji neskutečně kašle vaše dítě, měříte mu teplotu, dáváte mu zábaly, děláte s ním úkoly, zapínáte inhalační “kočku”, řešíte pracovní problémy, vyzvednutí mladšího sourozence ze školky...
Olga Medová
Mluno, električina, síla blesková
Green Deal. Obnovitelné zdroje. Fotovoltaika. Elektromobilita. Udržitelnost. Blackout. Náklady za energii. Úsporná opatření.
Olga Medová
Co nemám, nepotřebuji?
Vystupuji z auta a beru si ze zadního sedadla batoh..., ale skoro se orosím. Kde mám proboha svou bundu?
Olga Medová
Nicholas
Dvě hodiny pevně věříte, že se opravdu díváte na zestárlého Nikiho, jen v jeho očích „mlčí jehňátka“.
Olga Medová
Spála spala
Jenže už se zase probudila... Covid její výskyt utlumil, ale v posledních letech je opět na vzestupu.
Olga Medová
EM HÁ DÉ
Na Hradě. Davy turistů se valí od stanice tramvaje. Víkendové sluníčko a příjemné zimní klima kolem nuly přilákalo všechny věkové kategorie, jednotlivce, páry, rodiny, skupiny s průvodcem s deštníčkem i bez.
Olga Medová
Šepoty a vřískoty
Bytový dům, panelový, cihlový, řadové domky „panelák naležato“, lidé si vidí do talíře a stěny tam mají uši. Uši obyvatel dostávají zabrat.
Olga Medová
Černý most tříkrálový
Černý byl dneska celý den. Zamračené nebe, mrholení, déšť. Jako by se stmívalo hned od rána. Původně jsem se chystala na turistický pochod z Prahy na Okoř jako loni, ale kvůli předpovědi počasí se mnou nikdo nechtěl jít...
Olga Medová
Kdo nás opustil…
Letos jsme se navždy rozloučili s mnoha osobnostmi, na které se nám bude hezky vzpomínat. Na Štědrý den odešla ve věku devadesáti let Lady Dermacol, paní Olga Knoblochová.
Olga Medová
Pra a prapra
Moje devadesátiletá babička bydlí sama v domečku, ještě zastane malou zahrádku a peče cukroví pro celou rodinu, vypráví mi pán s lehce prokvetlými skráněmi, pár let před padesátkou, otec sedmileté holčičky.
Olga Medová
Jak jsme potkali …
Lhota, ta s nudistickou minulostí. V osmdesátkách sem začali jezdit příznivci koupání a slunění bez plavek. To bylo ale zakázané a označené jako protirežimní. Veřejná bezpečnost dělala na naháče zátahy a odvážela je v antonech.
Olga Medová
Královna parketu
Je, a už navždy zůstane královnou letošního ročníku, ať už v sobotu v závěrečném kole zvítězí kdokoli.
Olga Medová
Na co čekáme?
V dětství se čekalo s radostí, hlavně na Ježíška a na prázdniny. Počítali jsme, kolikrát se ještě vyspíme. Tolik jsme se těšili!
Olga Medová
Jitka a Den dobrovolníků
5. prosinec mi v dětství vždycky zamotal hlavu. Ráno do školy přišla Jitka s pytlíkem bonbónů, protože podle kalendáře měla svátek, a večer k nám domů přišel v doprovodu anděla a čerta Mikuláš, co měl svátek až další den.
Olga Medová
Já jsem zapomněla…
Na co ale? Zapomněla jsem..., na co jsem to vlastně zapomněla? No tuhle na ten mezinárodní den onemocnění Alzheimerem.
Olga Medová
Pečené nože
Letos jsme začaly neobvykle brzy, nenašly jsme totiž žádný prosincový víkendový termín, kdy bychom všechny měly čas se sejít.
Olga Medová
Cukr, káva, limonáda, čaj, rum… Bum!
Marmeláda, čokoláda, limonáda. Libozvučná slova mého dětství. Zdá se, že jsou na seznamu ohrožených. Nezmizí nám?
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 166
- Celková karma 15,53
- Průměrná čtenost 533x