Ani si nevšimneš

25. 01. 2023 23:35:59
V určité chvíli dětství prý ztrácíme přístup k nejranějším vzpomínkám. Dokážeme si pamatovat silné zážitky z doby, kdy nám bylo kolem dvou a půl roku. Jenže některé vzpomínky mohou být dokonce falešné, jsou vymyšlené naším mozkem.

Úplně živě to vidím jako v černobílém filmu. Tatínek jde po náměstí, mě nese na ramenou „na koni“ a jeho ukazováček míří kamsi vzhůru do nebe. Je podvečer, vidím samá světýlka. Tam prý letí pán v raketě okolo naší Země. Byly mi v té době sotva dva roky, nemohla bych tomu ani rozumět. Asi mi to tolikrát vyprávěli, že jsem uvěřila, že si to pamatuju.

Školka. Tři dny jsem tam prý probrečela, tak mi rodiče našli chůvu. Pamatuju si jen obrovská vrata domu, kam mě vodili, a bílý proutěný kočárek na panenky.

Škola. Paní učitelka zpívala „Áž já pojedu přés ten lés...“ a melodii hrála na housličky. Byla stará (podle informací kolem čyřicítky). Hodná, klidná, laskavá, psala mi do sešitů jedničky. Spolužák se počural v lavici. Z prvních školních let nemám žádné trauma. Asi bylo všechno „jak má být“. Skoro samí dobří pedagogové, spravedliví, měla jsem je ráda, chtěla jsem se také stát paní učitelkou.

S rodiči a sestrou pod stanem v Tatrách a u moře. Balt, Jadran a Černé moře.

Druhý stupeň, puberta, s kámoškami jsme byly trochu přidrzlé, ale uměly jsme a reprezentovaly jsme školu na olympiádách a soutěžích, zpívaly jsme na schůzích pro soudruhy, tak nám lecjaké zaškobrtnutí prošlo.

Občanský průkaz. Poslední vysvědčení ze základky a růže na rozloučenou. Ne pro paní učitelku, ale dostala jsem ji od třídního učitele. Spartakiáda, bílé kužely a úbory modré jako ta Smetanova Vltava v horním toku. První láska. Taneční. Minišaty a ručně šité kotilionky. SPgŠ, nová přátelství, dívčí pěvecký sbor, chmelová brigáda, brambory, maturita. Já, holka z Polabí „z radnice do porodnice“ jako od Svěráka, ještě jako teenager.

První úsměv, krůčky, slova a věty prvního dítěte, zázrak. Do práce. „Paní učitelko, vy jste tady nejmladší“. Stěhování. Druhé dítě, stěhování na vesnici, do práce. Ježíši, tam jsou starý kolegyně, je jim už skoro čtyřicet, děti mají v učňáku, ty už v životě určitě nic radostného nečeká. Pár rekreací od ROH, móře, studený Balt a velké vlny v Bulharsku, poprvé letadlem, bylo zrovna zatmění Měsíce, koukali jsme na to z letiště v Burgasu. Bačkorky a cvičební úbor do školky poprvé a podruhé. Naučit děti plavat a jezdit na kole, nepouštět domů lišku, jeskyňky, ani vlka. Taška, svačina, trenky a tričko do školy. Schůzky SRPŠ. Dálkové studium VŠ. Školy v přírodě. Dětské choroby, angína, spála, vyrážky, pátá nemoc (šestá tehdy snad ještě ani nebyla) věčné rýmy a kašle, OČR. Očkování podle kalendáře.

Polévky, omáčky, rizota, škubánky a šunkofleky, a těch palačinek! Štrúdly, bábovky a koláče na plech. Pudink s kompotem. Deset druhů vánočního cukroví. Dorty, každý rok o svíčku víc...

Máš hotový úkol? Namaž se, ať se nespálíš. Učil ses na tu písemku? Neseď pořád u toho počítače. Ty kouříš?

Maturity. Uf. Malé děti, malé starosti. Proč jsem to předkům nevěřila? Vážná životní rozhodnutí a změny. Stěhování. Sokol. Prázdné hnízdo. Cestování. Karlštejn, Kokořín, další hrady a zámky. Pramen Labe, Jizery, Nisy, Rýna a Rhony. „Paní učitelko, vy jste byla snad všude!“ Choroby, operace. Další VŠ studium, prý rozšiřující. No, nevím, představy se nenaplnily.

Nové a nové diáře, výměna nástěnných kalendářů nějak zrychluje.

Kdo se to na mě dívá v zrcadle? To přece není ta brunetka s úsměvem Mony Lisy, „vlasy až na záda, nohy až na zem“, zase ten Svěrák. Je to někdo jiný? Zub času... Mou milou vrstevnici Zlatu, „Bělu z Ordinace“ si také nějak nemohu propojit s éterickou Eliškou Janderovou ze „Sanitky“. Ani sanitkového doktora Skalku se zvířecím doktorem z Teorie tygra.

Ano, „Můj čas je pouhopouhé prozatím...“ I váš.

Uteklo to...

Paní učitelko, vy ještě učíte?

Autor: Olga Medová | středa 25.1.2023 23:35 | karma článku: 18.22 | přečteno: 266x

Další články blogera

Olga Medová

Útřivé

Nevstoupíš dvakrát do stejné... lavice. Lavice Dejvice, rýmovačka... Budova Fakulty architektury od Aleny Šrámkové. Plně obsazené řady. Přednášející za katedrou. Prezentace s fotografiemi.

18.3.2024 v 23:55 | Karma článku: 15.08 | Přečteno: 216 | Diskuse

Olga Medová

Za časů UčíTelky

Jste na home office, v dětském pokoji neskutečně kašle vaše dítě, měříte mu teplotu, dáváte mu zábaly, děláte s ním úkoly, zapínáte inhalační “kočku”, řešíte pracovní problémy, vyzvednutí mladšího sourozence ze školky...

1.3.2024 v 23:40 | Karma článku: 14.25 | Přečteno: 341 | Diskuse

Olga Medová

Mluno, električina, síla blesková

Green Deal. Obnovitelné zdroje. Fotovoltaika. Elektromobilita. Udržitelnost. Blackout. Náklady za energii. Úsporná opatření.

28.2.2024 v 21:25 | Karma článku: 11.47 | Přečteno: 273 | Diskuse

Olga Medová

Co nemám, nepotřebuji?

Vystupuji z auta a beru si ze zadního sedadla batoh..., ale skoro se orosím. Kde mám proboha svou bundu?

24.2.2024 v 22:31 | Karma článku: 17.73 | Přečteno: 525 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Ladislav Jakl

Dělají z nás ženy! Nebo jen hlupáky?

Jsme všichni obětmi tajemného spikleneckého experimentu, kdy pomocí přísad do potravin globální vládci nadělají z chlapů zženštilé hermafrodity, neschopné plodit děti?

28.3.2024 v 18:55 | Karma článku: 23.03 | Přečteno: 373 | Diskuse

Milan Šupa

Čerpejme sílu ke vzestupu z prožití reality Ducha

Myslím, tedy jsem! Tato slova jsou lež! Jsou omylem! Kdo je akceptuje, sází na falešnou kartu a promrhává svůj život. Ztotožňování vlastní jsoucnosti s rozumem a myslí je tou největší tragédií, která nás může postihnout.

28.3.2024 v 16:13 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 45 | Diskuse

Jiří Herblich

Slovo, které radí člověku je Božské tím, že chápe princip Božství

Kdo najde slovo své jako Božské tím, že uvěří. Ten najde slovo společné jako svoje a bude to slovo Boha v člověku.

28.3.2024 v 6:28 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 24 | Diskuse

Yngvar Brenna

Jakou chcete budovat společnost aneb pryč s Velikonocemi

Skutečně je to něco, za co máte utrácet peníze i čas a úsilí, abyste ty dopady potírali, či alespoň pokoušeli, byť zcela marně, zmírnit? Přece jde o to, jakou chcete budovat společnost.

28.3.2024 v 1:56 | Karma článku: 15.14 | Přečteno: 294 |

Jan Andrle

Nový oblek

Jak slíbil, tak udělal. Sliby se mají plnit, že. A já to stihnu nejen do vánoc, ale dokonce do velikonoc. Tady to je, přátelé blogeřníci.

27.3.2024 v 22:17 | Karma článku: 19.77 | Přečteno: 513 | Diskuse
Počet článků 164 Celková karma 14.90 Průměrná čtenost 534

Mám ráda kočky, plavání a dlouhé pěší procházky, dobrou kávu a suchá červená vína z Moravy i od Mělníka.

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...