Jak jsme se oblékali
Nesu na ramínku ze skříně (jako důkaz) jiné šatičky, hedvábné zelenkavé s bílými puntíky, které schovávám z nostalgie, jako vzpomínku. V původní verzi je už znám jenom z alba fotografií. Moje maminka v nich sedí na lavičce a široká plisovaná sukně jí sahá skoro ke kotníkům. Byla tehdy „pěkná“. Pak začala chodit do Sokola, držela bodovou a holyvůdskou dietu, vařila si tukožroutskou polévku, nevečeřela… Švadlena jí na novou štíhlou postavu šaty upravila, ale plisé se už přestalo nosit. Nový model má špičatý límeček, rozepíná se vpředu na krátký zip a sukně je hladká, áčková. Vždycky, když jsem si šaty oblékala, maminka spráskla ruce a říkala, tak taková jsem taky byla… Většinu let ale byla spíš sošná, dobře stavěná.
Dnešní mladší generace se diví. Je zvyklá obnošené věci házet do kontejneru na textil, případně je prodat nebo darovat. Dětské věci ne, ty se dědí i dnes, a podle ekonomického vývoje to vypadá, že budou ti mladší nosit „hadry po ségře či bráchovi“ i nadále.
Nepamatuju válečné a poválečné přešívání, kdy se nevyhodilo vůbec nic a dětské oblečení se šilo většinou z oblečení po dospělých. Kus oděvu se rozpáral, rozžehlil, odstranily se prodřené nebo roztržené části a na zbytek se položil střih na dětský oděv. Děti nosívaly zmenšené oblečení dospělých, košile, kalhoty, sáčka, vestičky, šatičky a sukýnky, ve kterých se chodilo ve všední den i ve svátek, až do roztrhání. Na kolena a lokty se našívaly záplaty!
Vzpomínám na přešívání šatů, když vyšly z módy, nebo na úpravy délky sukně, zapínání… A na to přešívání, když dáma změnila hmotnost. Zakulatila- li se, švadlenka „popouštěla“ (rozpáraly se švy a pokud byla v látce rezerva, chytla se látka jen za krajíček a znovu se šev sešil). Pokud zhubla, „zabíralo se“, aby na ní oblečení neviselo. Šilo se z kvalitních látek, a tak muselo vydržet dlouhá léta.
Přešívaly se dokonce i polštáře, cíchy, prostěradla, utěrky a ručníky. Babička odstřihla ztenčenou prosvítající část a ze dvou dobrých půlek ručníků vznikl jeden celý. Nebo se froté ručníky rozstříhaly na žínky. Ví dneska někdo, že žínka nebyla jen lesní divoženka? Byl to jakýsi uzavřený tunýlek, co se navlékl na ruku, namydlilo se to, namočilo do lavórku s ohřátou vodou a člověk se vydrhl. Pak se voda vyměnila a mýdlo se z těla žínkou setřelo.
Ponožky se „štupovaly“, to se do nich navlékl dřevěný hříbek a díra se zašila drobounkou bavlnkovou mřížkou. Babička měla plný kufříček pečlivě srovnaných štupovaček, seřazených podle odstínů barev.
A také se přeplétalo! Svetr měl třeba odřené rukávy, tak se „zdravá“ část rozpárala a namotala na opěradlo židle. Vlna byla od spletených oček ale kudrnatá, proto se přadeno svázalo, vypralo a usušilo. Tak se vlna, ano, žádný polyester, ale vlna z ovečky nebo angorského králíka, zase narovnala. Namotala se do klubíčka a byla připravená na další pletení. Když bylo vlny málo, přidaly se proužky jiné barvy. Někdy se pletlo i ze zbytků, kde jedno klubko skončilo, začalo se plést z dalšího. Když měla pletařka talent a cit pro barvu, vznikaly hezké originální výrobky. Při prohlížení fotek se pak vzpomínalo, z čeho všeho vznikl dětský svetřík, čepička nebo šála…
Mé svatební šaty se přešívaly zatím dvakrát. Z velikosti třetího měsíce těhotenství na štíhlou sestru a pak se zase trochu popustily na sestřenici. Ne, že by v rodině nebylo na šaty nové, ale ty moje byly tak zajímavě řešené, měli jsme šikovnou švadlenu, že je obě nevěsty chtěly půjčit. Šaty stále čekají ve skříni…
Olga Medová
Zahalená a odhalená
U ženy většina mužů ráda popustí uzdu své fantazii a představuje si to, co je skryto. Představy se pak naplní, nebo ne, někdy zůstane jen u té fantazie.
Olga Medová
Čas. Zimní i letní…
Že prý trávíme denně několik hodin na mobilu, na sociálních sítích, na počítači, u televize... To je určitě lež jako věž! Kde bychom na to vzali čas???
Olga Medová
Útřivé
Nevstoupíš dvakrát do stejné... lavice. Lavice Dejvice, rýmovačka... Budova Fakulty architektury od Aleny Šrámkové. Plně obsazené řady. Přednášející za katedrou. Prezentace s fotografiemi.
Olga Medová
Za časů UčíTelky
Jste na home office, v dětském pokoji neskutečně kašle vaše dítě, měříte mu teplotu, dáváte mu zábaly, děláte s ním úkoly, zapínáte inhalační “kočku”, řešíte pracovní problémy, vyzvednutí mladšího sourozence ze školky...
Olga Medová
Mluno, električina, síla blesková
Green Deal. Obnovitelné zdroje. Fotovoltaika. Elektromobilita. Udržitelnost. Blackout. Náklady za energii. Úsporná opatření.
Olga Medová
Co nemám, nepotřebuji?
Vystupuji z auta a beru si ze zadního sedadla batoh..., ale skoro se orosím. Kde mám proboha svou bundu?
Olga Medová
Nicholas
Dvě hodiny pevně věříte, že se opravdu díváte na zestárlého Nikiho, jen v jeho očích „mlčí jehňátka“.
Olga Medová
Spála spala
Jenže už se zase probudila... Covid její výskyt utlumil, ale v posledních letech je opět na vzestupu.
Olga Medová
EM HÁ DÉ
Na Hradě. Davy turistů se valí od stanice tramvaje. Víkendové sluníčko a příjemné zimní klima kolem nuly přilákalo všechny věkové kategorie, jednotlivce, páry, rodiny, skupiny s průvodcem s deštníčkem i bez.
Olga Medová
Šepoty a vřískoty
Bytový dům, panelový, cihlový, řadové domky „panelák naležato“, lidé si vidí do talíře a stěny tam mají uši. Uši obyvatel dostávají zabrat.
Olga Medová
Černý most tříkrálový
Černý byl dneska celý den. Zamračené nebe, mrholení, déšť. Jako by se stmívalo hned od rána. Původně jsem se chystala na turistický pochod z Prahy na Okoř jako loni, ale kvůli předpovědi počasí se mnou nikdo nechtěl jít...
Olga Medová
Kdo nás opustil…
Letos jsme se navždy rozloučili s mnoha osobnostmi, na které se nám bude hezky vzpomínat. Na Štědrý den odešla ve věku devadesáti let Lady Dermacol, paní Olga Knoblochová.
Olga Medová
Pra a prapra
Moje devadesátiletá babička bydlí sama v domečku, ještě zastane malou zahrádku a peče cukroví pro celou rodinu, vypráví mi pán s lehce prokvetlými skráněmi, pár let před padesátkou, otec sedmileté holčičky.
Olga Medová
Jak jsme potkali …
Lhota, ta s nudistickou minulostí. V osmdesátkách sem začali jezdit příznivci koupání a slunění bez plavek. To bylo ale zakázané a označené jako protirežimní. Veřejná bezpečnost dělala na naháče zátahy a odvážela je v antonech.
Olga Medová
Královna parketu
Je, a už navždy zůstane královnou letošního ročníku, ať už v sobotu v závěrečném kole zvítězí kdokoli.
Olga Medová
Na co čekáme?
V dětství se čekalo s radostí, hlavně na Ježíška a na prázdniny. Počítali jsme, kolikrát se ještě vyspíme. Tolik jsme se těšili!
Olga Medová
Jitka a Den dobrovolníků
5. prosinec mi v dětství vždycky zamotal hlavu. Ráno do školy přišla Jitka s pytlíkem bonbónů, protože podle kalendáře měla svátek, a večer k nám domů přišel v doprovodu anděla a čerta Mikuláš, co měl svátek až další den.
Olga Medová
Já jsem zapomněla…
Na co ale? Zapomněla jsem..., na co jsem to vlastně zapomněla? No tuhle na ten mezinárodní den onemocnění Alzheimerem.
Olga Medová
Pečené nože
Letos jsme začaly neobvykle brzy, nenašly jsme totiž žádný prosincový víkendový termín, kdy bychom všechny měly čas se sejít.
Olga Medová
Cukr, káva, limonáda, čaj, rum… Bum!
Marmeláda, čokoláda, limonáda. Libozvučná slova mého dětství. Zdá se, že jsou na seznamu ohrožených. Nezmizí nám?
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 166
- Celková karma 15,53
- Průměrná čtenost 533x