Fredy, Bart a Harvey
Nemá se to dělat, živý tvor jako překvapení… Ale byla to láska na první pohled, s tím její manžel počítal. Nejroztomilejší štěňátko! Znala jsem psí miminko od jeho šesti neděl. Spinkalo na měkkém polštářku v proutěném pelíšku, a občas i v tom člověčím.
Byl to nejhodnější pejsek na světě, boxer Fredík (podle Fredyho Merkuryho). Štěkal, jen když to považoval za nutné. Dělal ty „psí voči“, koukal nešťastně, vypadal skoro jako herec pan Hrušínský ve starším věku. U stolu občas takto žebral. Ale opravdu jenom očima. Nikdy si ani drobek nevzal sám ze stolu, ač voněl mnohými lahůdkami, lákavými pro nás i pejsky. Jen slintal, to boxeři dělají (kamarádka ho otírala jemnými luxusními barevnými ubrousky), a co chvíli protáhle polohlasně vzdychnul. Trpělivě čekal na poslední sousto, a když ho dostal, tak spokojen odkráčel.
Nikdy nic na stole nevylil, do ničeho nestrkal svůj plochý nos! Doma měl dva člověčí spojence, kamarádčiny kluky. Kdo byl komu více oddán v té lidskopsí smečce… Kluci s ním jedli na střídačku nanuky i maso „na držátku“ (kuřecí či králičí stehno). Ale jak pejsánek rostl, přece jen začal vypadat s těmi špičáky jako nebezpečné psisko. Při procházkách budil boxerský respekt. Obezřetnější lidé ho raději obešli obloukem. Fredy se dožil úctyhodného psího věku a důstojného rozloučení.
Když odešel do psího nebe, dlouho nikdo z rodiny nechtěl na dalšího přítele člověka ani pomyslet. Ale po čase si pořídili Bártíka (podle Barta Simpsona).Také zlatý pes, jak by ne, zlatý retrívr. Vizáž dobráka od kosti, ale v mládí byl bujnější. Přesto je na procházkách lidé zdravili, zastavovali se a chtěli si ho pohladit. I děti.
Třetí rodinný pes mé kamarádky patří synovi a vnoučatům. Už ho nemusela piplat od štěněcího věku, nemusí s ním k veterináři ani na cvičiště. Harvey (podle běžce na lyžích Alexe H.), Hárvík, Hárvíček je i její miláček, často ho hlídá a snaží se s ním udržet krok i běh. Je to maďarský ohař, "vyžla". A jak tak celá její rodina stíhá ten psí krok a běh, všichni jsou velmi štíhlí.
Olga Medová
Zahalená a odhalená
U ženy většina mužů ráda popustí uzdu své fantazii a představuje si to, co je skryto. Představy se pak naplní, nebo ne, někdy zůstane jen u té fantazie.
Olga Medová
Čas. Zimní i letní…
Že prý trávíme denně několik hodin na mobilu, na sociálních sítích, na počítači, u televize... To je určitě lež jako věž! Kde bychom na to vzali čas???
Olga Medová
Útřivé
Nevstoupíš dvakrát do stejné... lavice. Lavice Dejvice, rýmovačka... Budova Fakulty architektury od Aleny Šrámkové. Plně obsazené řady. Přednášející za katedrou. Prezentace s fotografiemi.
Olga Medová
Za časů UčíTelky
Jste na home office, v dětském pokoji neskutečně kašle vaše dítě, měříte mu teplotu, dáváte mu zábaly, děláte s ním úkoly, zapínáte inhalační “kočku”, řešíte pracovní problémy, vyzvednutí mladšího sourozence ze školky...
Olga Medová
Mluno, električina, síla blesková
Green Deal. Obnovitelné zdroje. Fotovoltaika. Elektromobilita. Udržitelnost. Blackout. Náklady za energii. Úsporná opatření.
Olga Medová
Co nemám, nepotřebuji?
Vystupuji z auta a beru si ze zadního sedadla batoh..., ale skoro se orosím. Kde mám proboha svou bundu?
Olga Medová
Nicholas
Dvě hodiny pevně věříte, že se opravdu díváte na zestárlého Nikiho, jen v jeho očích „mlčí jehňátka“.
Olga Medová
Spála spala
Jenže už se zase probudila... Covid její výskyt utlumil, ale v posledních letech je opět na vzestupu.
Olga Medová
EM HÁ DÉ
Na Hradě. Davy turistů se valí od stanice tramvaje. Víkendové sluníčko a příjemné zimní klima kolem nuly přilákalo všechny věkové kategorie, jednotlivce, páry, rodiny, skupiny s průvodcem s deštníčkem i bez.
Olga Medová
Šepoty a vřískoty
Bytový dům, panelový, cihlový, řadové domky „panelák naležato“, lidé si vidí do talíře a stěny tam mají uši. Uši obyvatel dostávají zabrat.
Olga Medová
Černý most tříkrálový
Černý byl dneska celý den. Zamračené nebe, mrholení, déšť. Jako by se stmívalo hned od rána. Původně jsem se chystala na turistický pochod z Prahy na Okoř jako loni, ale kvůli předpovědi počasí se mnou nikdo nechtěl jít...
Olga Medová
Kdo nás opustil…
Letos jsme se navždy rozloučili s mnoha osobnostmi, na které se nám bude hezky vzpomínat. Na Štědrý den odešla ve věku devadesáti let Lady Dermacol, paní Olga Knoblochová.
Olga Medová
Pra a prapra
Moje devadesátiletá babička bydlí sama v domečku, ještě zastane malou zahrádku a peče cukroví pro celou rodinu, vypráví mi pán s lehce prokvetlými skráněmi, pár let před padesátkou, otec sedmileté holčičky.
Olga Medová
Jak jsme potkali …
Lhota, ta s nudistickou minulostí. V osmdesátkách sem začali jezdit příznivci koupání a slunění bez plavek. To bylo ale zakázané a označené jako protirežimní. Veřejná bezpečnost dělala na naháče zátahy a odvážela je v antonech.
Olga Medová
Královna parketu
Je, a už navždy zůstane královnou letošního ročníku, ať už v sobotu v závěrečném kole zvítězí kdokoli.
Olga Medová
Na co čekáme?
V dětství se čekalo s radostí, hlavně na Ježíška a na prázdniny. Počítali jsme, kolikrát se ještě vyspíme. Tolik jsme se těšili!
Olga Medová
Jitka a Den dobrovolníků
5. prosinec mi v dětství vždycky zamotal hlavu. Ráno do školy přišla Jitka s pytlíkem bonbónů, protože podle kalendáře měla svátek, a večer k nám domů přišel v doprovodu anděla a čerta Mikuláš, co měl svátek až další den.
Olga Medová
Já jsem zapomněla…
Na co ale? Zapomněla jsem..., na co jsem to vlastně zapomněla? No tuhle na ten mezinárodní den onemocnění Alzheimerem.
Olga Medová
Pečené nože
Letos jsme začaly neobvykle brzy, nenašly jsme totiž žádný prosincový víkendový termín, kdy bychom všechny měly čas se sejít.
Olga Medová
Cukr, káva, limonáda, čaj, rum… Bum!
Marmeláda, čokoláda, limonáda. Libozvučná slova mého dětství. Zdá se, že jsou na seznamu ohrožených. Nezmizí nám?
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 166
- Celková karma 15,53
- Průměrná čtenost 533x