EM HÁ DÉ

Na Hradě. Davy turistů se valí od stanice tramvaje. Víkendové sluníčko a příjemné zimní klima kolem nuly přilákalo všechny věkové kategorie, jednotlivce, páry, rodiny, skupiny s průvodcem s deštníčkem i bez. 

Kočárky, zdravé nohy, lidi s hůlkami, na vozíčku. Našince i cizince, podle barvy pleti ze všech koutů světa. Lidé s kabelkami i batůžky, „vyladění“ i v teplákách. S párkem v rohlíku a svařákem ze stánku před Lvím Dvorem, ale i pán, co dojídá zbytek rohlíku od toho párku, vylovený z odpadkového koše.

Genius loci. Většina návštěvníků je lokalitou okouzlena. Někdo je tu poprvé, možná naposledy. Svět má tolik lákadel. Právě probíhá výměna Hradní stráže. Nad dokumentárními fotkami Hradu vítězí selfíčka s Hradem. Někoho Hrad ale nenadchl…

„Tati, ty jsi říkal, že jedeme na hrad, ale tady žádnej není. Jenom normální baráky a kostel.“

Z daleka?

„Dáme si někde kafe?“

„Tady né, mají ceny pro cizince… A ještě máme nachozeno málo kroků. Zajdem si na kafe někde u nás.“

Pražáci.

„Mami, a kdy už půjdeme pryč?“

„Ještě tady chvilku budeme a pak půjdeme na šalinu.“

Aha, přijelo Brno.

Brno taky. Ale i Asie. Ku Hradu jsme jeli dvaadvacítkou. Nastupovali jsme u Zlaté kapličky. Vůz byl plný mladých Asiatů. Zatím se necítíme nijak “vetší“, aby nás každý musel pustit sednout, ale museli stát i lidé o dost starší než my. Všichni mladí seděli a hleděli svýma úzkýma očima do svých asijských mobilů. Nebyli to určitě japonští turisté, byli hodně vysocí.

I naše evropské kulaté oči dnes hledí v MHD do mobilů, seniorů si většinou opravdu nevšimnou. Není to jako dřív, když mladí sedící dělali, že čtou nebo usínají únavou a nevidí matku chvíli před porodem, ani cizí nebo vlastní babičku.

Staří do mobilů v MHD tolik nehledí, když nastoupí do plného vozu a stojí, musí se dobře držet, aby nepopadali a „ustáli“ to… Někteří pořád ještě mají malé nechytré mobily s malými displeji a bez brýlí na blízko by na nich stejně neviděli nic. Brýle na čtení mají v pouzdře v tašce, protože mají právě na očích brýle na dálku…

A staříci jurové a stařenky, pro něž je věk jenom číslo, v outdoorových oblečcích, s batůžky, s palubními zavazadly a chytrými mobily, kteří mají odoperované oči a nepotřebují žádné brýle, případně ti s vyměněnými kyčli nebo koleny, co se vracejí MHD z letiště, od moře nebo z lyžovačky v Itálii nebo Francii, ti nabídnuté místo odmítnou. A párkrát omítnutý nabízeč to po čase přestane zkoušet… Začarovaný kruh.