Zlatá padesátá!!! Hubertusy, nebo montgomeráky, kulichy na hlavě, tatranky na nohou, které se při prvním dešti nacucly vodou, dámy pak 'šedý mor', to byly takové gumové galoše, starší dámy nosily 'meltonky' a my děti to, co jsme dědili po starších sourozencích. Po válce pamatuju jak naše mámy šily trenýrky ze starých německých praporů a vlajek a košile z plátěných obalů, ve kterých se k nám dováželo maso z Argentýny. Žádné rozdrbané džíny, jako dnešní pubertáci. Na takové kraviny tehdy nebylo.

Štupování si pamatuji i já. Jakpak jsem štupovala ponožky, jenom k tomu šicímu stroji mne nikdy nepustili, abych tu starou rachejtli nerozbila, a tak jsem se nikdy šít nenaučila.

A z vynošených tepláků se šily rukavice zvané "palčáky".

Hlásím se za 3 generace textiláků. Od dědova "Domu suken", po rodnou fabriku Karnolu Krnov. Vidím otce poctivce, právě nad tím hříbečkem na ponožky! Šéf dezinatury, který to matce přece nemůže svěřit. Ledabyle by mu to sešila na "Slepičí xrdel"! Tedy prohazoval poctivě, na plátno ..

Úžasné vyprávění. O jeho 5 dětských oblecích! Ani tak nešlo o majetnost, jako o splácení dluhů krejčíky. Ve dveřích obchodu další, naříkal. Malý otec rovněž. Tušil správně, již měl ten šestý! To se bude hodit, na nedělní, povinná korza. Pokrývka hlavy jako samozřejmost. Bez klobouku chodí pouze chuligán ...

Já zase žasl ve Fezku - Jak pletou oblíbené "Řeznické čapky". Kdo měl se kšiltem? To byl frajer! Podobně v OP Prostějov. Doslova průmyslové řezy štosy látek - střihy. Oblekovému otci uniknout nešlo. Pak v soukromí u vysloužilých mistrů. Nezbytný metr a tužka.Dodnes nechápu - Vzal kus látky a udělal Kung- Fu. Přiložil mi to na hruď. Hle, klopa nového saka! Zkoušky žádné, vše na míru sedělo perfektně. Poklopec na zip? Pro barbary. Každou dirku s láskou obšít ...

Textil je úžasný. Nic netřeba vyhazovat. Teprve později se objevil RETEX - Fabrika na regenerované textilie. Dědův svrchník? Klasika, kulovnicí neprůstřelný! Záchodový řetízek, jako poutko nutný. Károvaná sukně ženy majora Zemana z filmu? Typická Karnola. K tomu kvalitní dámské pláště - flauše, velury. Oblíbená barva béžová - Camel. Prostě, "Ďábel nosí Pradu"! Jinak se na to díval slavný Alois Rašín. Skutečný ministr financí. Kudy chodil, volal šetřit! Vážně, oblek měl záplatovaný. Pravda vždy vyžehlený a čistý! Jeho heslo - "Pracovat a šetřit" Dnes by se zřejmě nestačil divit. Prostě, je to pravda odvěká-šaty dějaj .. ...