Četla jsem úterní přílohu ráda a docela pečlivě. O veteránech, slavných závodech a závodnících, o cestování, každoročně před létem o dopravě na Jadran. Udělala jsem si všechny testy autoškoly, no, za volant si nesednu. Bavily mě úvodníky pana Romana, jeho reportáže i články o moderních technologiích a ojetých autech. Přílohu vedl od roku 2006! Měla jsem ráda příběhy čtenářů, do této rubriky jsem párkrát přispěla a dostala jsem knížku. Ceny automobilů šplhají vzhůru, prodlužuje se čekací doba. Stejně tak roste cena pohonných hmot, s ropou je problém, klasickým spalovacím motorům pomalu zvoní hrana. Budoucnost prý patří elektromobilům. Ale „střídavý, střídavý, silný elektrický proud“ je také drahý. A k tomu ty čipy... Tak o čem pozitivním teď psát?
Denní tisk nám do poštovní schránky nosili odjakživa. Tatínek četl noviny u jídelního stolu, když přišel z práce, maminka si uvařila turka a než se pustila do „druhé směny“, chvilku luštila v křesle křížovky. Brávali jsme Mladou frontu. Mně vrtalo hlavou, co ten název znamená, ale nikdy jsem se nezeptala. Když mi dali tašku a tři koruny a poslali mě pro chleba, hrála jsem sama se sebou hru, jestli bude fronta mladá. Ale nikdy nebyla. Vždycky v ní stálo kromě dětí a maminek s kočárky hodně babiček se síťovkami. Tatínkové žádní, dědečků málo.
Můj manžel také četl „frontu“, po přečtení šla ke kotli na „zátop“, děti si z ní někdy dělaly večerníčkovské čepice. Když jsem začala dojíždět do práce, kupovala jsem si noviny u stánku a cestu domů autobusem a vlakem jsem využila ke čtení a vyluštění křížovky. Před druhou směnou. To všechno bylo včera...
Když se z MF stalo Dnes, zůstali jsme deníku věrni. Občas jsme uvažovali, že s předplatným skončíme, ale postupně začaly přibývat čtivé tematické magazíny. Pro ženy pondělní Ona s módou, kosmetikou a recepty, pro řidiče úterní Auto. Středeční Doma, architektura, design, zahrádka, rady kutilům. Čtvrtek s rozhovory, reportážemi, televizním programem, sudoku a luštěním s Mensou ČR. V pátek a v sobotu zajímavé čtení na víkend, tipy na výlety, seriály. Často bylo v přílohách tolik zajímavého textu, že jsme magazíny Dnes odkládali na zítra, a nezbyl nám čas na knížky. Sobotní přílohu jsme si brávali s sebou na cesty nebo jsme si ji četli někde v kavárně.
Ale už je to jinak.
V pondělním magazínu chybí sudoku a křížovka má už delší dobu tak malilinká písmenka, že mi na ně nestačí ani ty nejsilnější brýle. V pátek bývá Speciál. Kam na střední školu, jaký si postavit dům, které materiály použít, reklamy... Steward ve vlaku nám říkal, že si to nikdo nebere. Sobotní příloha od ledna nemá formát áčtyřkového časopisu, ale jsou to zase noviny, další listy. Na víkendové čtení někde ve vláčku nebo autobusu méně pohodlné. Ano, mohu si číst elektronickou verzi, zatím se ale nechci vzdát papírového šustění...
Doufám, že tento blog nebude někdo chápat jako reklamu, jde spíš o vzpomínky, konstatování a srovnání. Ne o předplatitelskou agitaci.
