České objevy s příběhem

Neznám nikoho, kdo by neměl rád chlebíčky. Na scénu je uvedl pražský podnikatel Jan Paukert. Prý na popud rodinného přítele, kterému nevyhovovaly jednohubky, podávané tehdy k malému pohoštění. 

S chlebíčkem, větším než jednohubka a menším než obložený chléb, byl spokojen. V podniku na Národní třídě si  na nich pochutnávala Lída Baarová, Ema Destinnová, Vlasta Burian, Jan Werich, Jiří Voskovec a Hugo Haas, chlebíčky putovaly i na stůl rodiny prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka. Jde o středoevropskou specialitu, prodává se u nás, na Slovensku a na několika místech ve Vídni.

V dobrém lahůdkářství je to jistota. Zastavit se v bufetu a “na stojáka” si  dát podle hladu jeden, dva nebo tři. Takový český Fast Food… Kvalita je většinou výborná, čerstvý kousek se pozná podle růžové šunky, neoschlé majonézy a nevadnoucí petrželky. Rozdíl bývá v kvalitě veky, ta totiž není pod oblohou vidět… A ve velikosti. Někde nabízejí veku dlouhou jako dámská nožka číslo 38, jinde jde spíš o tu jednohubku. Liší se samozřejmě i cenou. Nejprodávanější je šunkový na másle či na salátě, vajíčkový, sýrový, “krabí” (z tyčinek Surimi s krabí příchutí), hermelínový, s rybičkou. Luxusnější verzi představuje chlebíček s lososem, kaviárem a rostbífem. Lacinější bývaly chlebíčky s vekou namazanou rostlinným tukem, rajčatové s cibulí a salámové.

Sortiment se ale stále rozšiřuje, různá bistra a chlebíčkárny nabízejí mnohem více variant. Někde se specializují na “zdravější” verze na celozrnném pečivu, s kozím sýrem, olivami, ředkvičkami a zeleninovými pomazánkami, v jednom divadelním bufetu experimentují s ovocem a ořechy.

Na chlebíčkách jsem vyrostla. Chodívali jsme občas s rodiči k Paukertům, do Gastronomu a do lahůdek v Bílé labuti, ale maminka dokázala vykouzlit také úžasné domácí pohoštění! Mísy s chlebíčky bývaly jednou z vánočních a silvestrových “jistot”. A jak chutnaly druhý den, rozleželé a mírně okoralé… Maminka dělávala vajíčkové, šunkové a pomazánkové. Vyhrával falešný humr (nastrouhaná mrkev, celer, citronová šťáva a majolka, případně pomazánka z kostky rybího filé a majolky). Tatínek připravoval plátky veky natřené máslem s kolečkem vajíčka, olejovkou, sýrem a kyselou okurkou.

Chlebíček má i svou stránku na wikipedii! Jaký je váš nejoblíbenější?

Jednou ze vzpomínek na Vánoce je pro starší generaci také “vánoční kolekce”. První čokoláda zabalená ve vánočním papíru spatřila světlo světa koncem 19. století ve Velimi. S vánočními bonboniérami pak začátkem 20. století přišel František Maršner. Pod názvem Orion vyráběl jedno až pětipatrové. Ta nejlevnější obsahovala 33 dutých nebo plněných figurek zabalených v barevném staniolu s vlepenou šňůrkou, za kterou se věšely na větvičky vánočního stromku. Před Listopadem rodiče dostávali kolekce v práci od ROH. Kvalitní čokoládový výrobek byl velmi oblíbený a stal se i vývozním artiklem.

K tradičním medovým perníčkům se váže další český objev, medomet. Zařízení pro získávání medu ze včelích plástů, který využívá odstředivou sílu, vynalezl v roce 1865 Franz von Hruschka. Inspirovala ho neteř, která nesla med v košíku a divoce s ním točila, až med vytekl.

Budete – li si o Vánocích sladit kávu nebo čaj kostkovým cukrem, použijete další z českých vynálezů. Kostkový cukr vznikl v roce 1843 v Dačicích. Manželka ředitele cukrovaru se vážně zranila při porcování cukrové homole. Pan ředitel tedy vymyslel lis na cukrové krychličky. Kostka má ve městě svůj pomník, jenž připomíná dačické světové prvenství.

A na závěr ještě jedno prvenství. Český psychiatr Jaroslav Skála otevřel v roce 1948 v Praze u Apolináře protialkoholní oddělení a v roce 1951 první záchytnou stanici na světě. Tak pijte s mírou, ať ji na přelomu roku nespatříte na vlastní oči…