Věkofobie

Ženy, hlavně ženy, muži přece nestárnou, a o ostatních pohlavích nic nevím,  se bojí padesátky. Čtyřicítky ne, to je prý nová třicítka, a té se snad nebojí nikdo. I když… Kdo říkal „Nevěř nikomu nad třicet“? 

Ženy se prostě padesátky bojí, ale jen do padesátky, pak se zase k smrti děsí šedesátky a až do smrti těch dalších sátek… Takže příští rok se týká ročníku 1974, předem jim připíjím na zdraví!

Pamatuji si oslavu 50. narozenin maminčiny kamarádky, bylo mi asi 15. Ve stále veselé korpulentní (a díky tomu zcela bezvráskové) oslavenkyni s trvalou,  v krimplenových šatech a lakovkách na jehlách, jsem tehdy viděla opravdu starou babičku, kterou už v životě rozhodně nic pěkného nečeká!

Když po pár letech přišla padesátka i na mou maminku, stará mi vůbec nepřipadala. Slavila a slavila. Byla narozená „na Husa“, tak celé léto. S rodinou, s kamarádkami, se sokolkami, s kolegyněmi z jeslí, kde pracovala, se sestřičkami z nemocnice, kde pracovala před tím, se spolužačkami z "měšťanky" a ze "zdrávky".

Když dostihla padesátka mě, zjistila jsem, že se vlastně nic neděje. Dál žijete a pracujete, těšíte se na vnoučata nebo už z vnoučat, slavíte mnohé padesátiny svých vrstevníků, radujete se i pláčete. Občas vás něco bolí, možná je to častěji než ve třiceti. Je pravda, že se o zdraví už musíte starat a u zrcadla trávit mnohem víc času. Chcete si dál kupovat nové a nové „hadříky“, ač skříně jsou plné. Plné oblečení, které je vám malé, nebo velké, přidává vám opticky kila nebo roky. Chcete se líbit. Ale ouha. Pro muže jste už po padesátce „neviditelné“.

Pokud vám tělo jakž takž slouží, věnujte mu péči i relax, ale nešetřete ho, co se pohybu týká, dopřejte mu potěchu duševní i tělesnou, na kalendář nehleďte, užívejte, zítra už může být hůř. Bude.

Věk je ale i milosrdný, v zrcadle bez brýlí přestáváte vidět vrásky, a s postupujícími roky můžete číst prima knížky a koukat na bezva filmy stále dokola, a budou vám připadat vždycky nové, protože paměť už bude stará.