Pra a prapra
To mu závidím. Já jsem už v pubertě přišla o oba dědečky, ale i na babičky už dlouhé roky jen s láskou vzpomínám.
Jedna babička bydlela kousek od nás, koukali jsme z okna na její balkon. O mobilech se tehdy ještě nikomu ani nezdálo, ale neměli jsme ani pevný telefon, tak jsme si domluvili „znamení“. Když bude babička doma, pověsí na šňůru bílou osušku, hurá, můžeme přijít, jsme vítáni kdykoli! Maminčina maminka měla rodinnou školu, kde se naučila všechno… Vést domácnost, starat se o manžela a děti, vařit a péct, prát a žehlit, plést a háčkovat, šít a vyšívat, štupovat ponožky, pečovat o květiny i domácí zvířata. Měli tam i zdravovědu, to ji zaujalo nejvíc, tak si později vzdělání doplnila a začala pracovat jako zdravotní sestřička v nemocnici. Často a ráda jsem k ní chodila, někdy jsem u ní směla spát. U babičky bylo dovoleno i to, co jsem doma nesměla, třeba koukat na pořad „Haló, stopa“ nebo na Angeliku. Vařila mi samé dobroty, většinou kalorické bomby, ale o tom se tehdy nemluvilo, my děti jsme přijatou energii hravě vyběhaly venku. Lítali jsme po parku, skákali gumu a přes švihadlo, hráli „vybiku“. Babička mi schovávala škraloup z červeného (tučného) mléka, dělala „hedvábnou“ bramborovou kaši, do které „vrazila“ celé máslo, ňam, a „rejžovou“ kaši s máslem, kakaem a medem. Pekla semlbábu, také hustě máslovou a pořádně oslazenou. V koupelně děda vybudoval malou kuchyňku s dvojdřezem, tak jsem se tam ráda cachtala ve vaně, když babička vařila, a při tom jsme si povídaly. Když voda chladla, přitočila mi teplou. Původní kuchyň pak sloužila jako obývací jídelna, bylo tam i kanape, kde si děda po obědě „dával dvacet“, na chvilku si zdříml. Spali jsme v chladné velké ložnici, tam se topilo, jen když byl někdo nemocný.
Pak měli oba s dědou cukrovku, nejspíš z kombinace toho poválečného jídelníčku „teď si konečně můžeme dopřát“ a sedavého způsobu života. Děda seděl celý den za volantem sanitky a večer v promítací kabině kina a babička dlouhá léta dělala na interně vrchní sestru, to už bylo více administrativy než pobíhání mezi pacienty. Prarodiče nebyli zvyklí chodit na procházky, na výlety, v důchodu si spíš užívali klidu, bohužel ne dlouho.
Druhá babička bydlela o pár kilometrů dál, ale jezdívali jsme k ní pravidelně, každou druhou sobotu. Tatínkova maminka, říkalo se jí „máti“, žila ve městě, ale vypadalo to u ní skoro jako na vesnici. Měli s dědou domek a zahradu, drůbež, králíky a foxteriéra Bédu. Babička byla rázná, ale stále usměvavá, s ničím se zbytečně nepárala. Zažila dvě války, krizi, nadšení v šedesátkách i v osmdesátém devátém. Postarala se o dědu a tři kluky, domácnost, zahradu a zvířata. Poraněné slepici přišila jehlou a nití křídlo, ta přežila a dál snášela. Pekla také samé dobroty, koláče, karásky, štrúdly, úžasné vánoční cukroví a dorty. Byli jsme u ní, jak se říká, „jako kobylky“, nezůstal po nás ani drobeček (v hejnech ale všechno sežerou sarančata, ne kobylky, ty žerou „býlí“). Domů jsme si vozili králíky, zabil a stáhl je pan Pakosta, a vajíčka s oranžovými žloutky. O prázdninách jsme u babičky bývali celý týden se všemi sestřenicemi a bratrancem. Nijak zvlášť nás ale vlastně nehlídala, jen ráno vydala pokyny a zaměstnala nás. Sypali jsme slepicím, krmili králíky mlíčím (pampeliškami), myli nádobí ve škopku, chodili na klásky, na nákup, pro zmrzlinu do termosky… Babička ještě v důchodu prodávala v papírnictví a v tabáku, a odpoledne s námi chodila na koupaliště. Dožila se v plné síle a s jasnou hlavou skoro devadesátky.
Kamarádce jsem hrozně záviděla prababičku, tu jen tak někdo neměl! Ač matky tehdy rodily často před dvacítkou a babičkami se stávaly kolem čtyřicítky, v patnácti letech byl pravnoučetem už málokdo… Párkrát jsem ji k prababičce doprovodila. Říkala své pravnučce „děvečko“ a všichni kluci pro ni byli „huligáni“. Špatně slyšela a pořád se ptala „Co to“? Kamarádka tam ale chodila jen občas, více si užívala mladou babičku, maminčinu matku, se kterou byla legrace. Slavila padesátiny, ještě pracovala, a vždycky pro ni měla připravených „pár kaček na přilepšenou“.
Olga Medová
Aj tak sú stále frajeri
Lucerna, prestižní místo pro oslavu. Sváteční nálada, vzpomínky, emoce, nostalgie. Narozeninový dort, květiny, milí hosté. Dárek dostali všichni přítomní.
Olga Medová
Jeden čáp jaro nedělá
Včera nám nad hlavami majestátně mával křídly čáp. Nemohli jsme se na jeho magický let vynadívat. V okolí Prahy vzácný úkaz... Naposledy jsme tu čápa viděli před deseti lety.
Olga Medová
Zahalená a odhalená
U ženy většina mužů ráda popustí uzdu své fantazii a představuje si to, co je skryto. Představy se pak naplní, nebo ne, někdy zůstane jen u té fantazie.
Olga Medová
Čas. Zimní i letní…
Že prý trávíme denně několik hodin na mobilu, na sociálních sítích, na počítači, u televize... To je určitě lež jako věž! Kde bychom na to vzali čas???
Olga Medová
Útřivé
Nevstoupíš dvakrát do stejné... lavice. Lavice Dejvice, rýmovačka... Budova Fakulty architektury od Aleny Šrámkové. Plně obsazené řady. Přednášející za katedrou. Prezentace s fotografiemi.
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Putinova časovaná bomba. Kadyrov umírá, rozjíždí se krvavý boj o trůny
Premium Ramzan Kadyrov ještě dýchá, v Čečensku se však už začíná hledat jeho nástupce. Naznačují to i...
Řekni, kde ti muži z Gazy jsou. Otazníky ohledně obětí: násobně více dětí a žen
Premium V Gaze je problém, na který upozorňovala už Marlene Dietrichová. Teď si s ní notují demografové a...
Češi umějí vyrobit řadu vojenských dronů. Ale armáda o ně nestojí
Premium Letecká výroba byla v České republice vždy na špičkové úrovni. Menší dopravní letouny, ultralighty,...
Gruzínská prezidentka vetovala „ruský“ zákon. Jde do boje s vládou
Gruzínská prezidentka Salome Zurabišviliová podle tiskových agentur vetovala kontroverzní zákon o...
Izraelský válečný kabinet se bortí. Ganc označil Netanjahuovy plány za fanatické
Člen izraelského válečného kabinetu Benny Ganc v sobotu řekl, že jeho strana přestane podporovat...
Prodej chalupy, 177 m2, Zlatá Olešnice
Zlatá Olešnice, okres Trutnov
3 980 000 Kč
- Počet článků 168
- Celková karma 15,47
- Průměrná čtenost 526x